Aktuální výzvy v bezpečnosti strojních zařízení

Jednou z nejpalčivějších výzev v oblasti bezpečnosti strojních zařízení je alarmující nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců a jejich rostoucí fluktuace. Tento trend je zvlášť znepokojivý v situacích, kdy stroje, které dříve obsluhovali kvalifikovaní odborníci, nyní ovládají zaměstnanci bez technického vzdělání, kteří jsou navíc pouze „proškoleni“. Kromě toho je častým problémem absence potřebné dokumentace k provozovaným strojům, což značně komplikuje jak běžnou údržbu, tak i rychlé řešení technických problémů. Stroje a zařízení tak často fungují bez oficiálních provozních manuálů nebo technické dokumentace, které jsou klíčové pro jejich správné a bezpečné používání.

Další vážnou zanedbanou oblastí je příprava k údržbě strojního zařízení. Údržba je mnohdy prováděna „ad hoc“, založená pouze na osobních zkušenostech údržbářů, nikoliv na systematickém vyhodnocení rizik a technologických procedurách. Tento přístup může vést k vážným bezpečnostním incidentům, neboť není zaručena důkladnost ani komplexnost potřebných bezpečnostních opatření. Navíc, absenci formálních postupů a dokumentace lze vnímat jako nedostatečný základ pro řádné zaškolení nových zaměstnanců, což dále zvyšuje riziko chyb v provozu a údržbě strojních zařízení.

Z praxe to mnozí známe…údržba dostane pokyn: prostě to nějak opravte, hlavně levně a rychle, potřebujeme aby mašina jela…

Tato kombinace faktorů – nedostatečná kvalifikace pracovníků, absenci klíčové dokumentace a neformální přístupy k údržbě – představuje seriózní hrozbu pro bezpečnost práce. Výzvy, které tyto problémy představují, si vyžadují systematický a legislativně podporovaný přístup ke zlepšení situace v oblasti bezpečnosti strojních zařízení.

Nadcházející legislativní změny EU a jejich dopad na kybernetickou bezpečnost

Nařízení EU 2023/1230, které vstoupí v platnost v lednu 2027, přináší klíčové změny v definici bezpečnostních součástí strojních zařízení. Nově bude za bezpečnostní součást stroje považována nejen ta fyzická část stroje, ale i jeho digitální komponenty, včetně softwaru. Tento posun reflektuje rostoucí integraci digitalizace a umělé inteligence v průmyslových aplikacích a klade nové požadavky na kybernetickou bezpečnost strojních zařízení.

Zařazení softwaru jako klíčové součásti bezpečnosti znamená, že výrobci musí zajistit, aby software v strojích byl nejen funkční, ale také odolný vůči kybernetickým útokům. To má zásadní význam v kontextu autonomních strojů a strojů se sebe rozvíjejícím chováním, které využívají algoritmy strojového učení. Tyto technologie přinášejí pokročilé možnosti, ale zároveň zvyšují rizika spojená s možnými poruchami komunikace nebo softwarem způsobenými kybernetickými útoky.

Kybernetická bezpečnost se tak stává neoddělitelnou součástí bezpečnostního hodnocení strojních zařízení. Výrobci budou muset implementovat robustní bezpečnostní protokoly, aby zajistili, že jakákoliv komunikační porucha nebo chyba ve spojení nebude mít za následek nebezpečnou situaci. Toto zahrnuje požadavky na pečlivé testování softwaru, pravidelné aktualizace a zabezpečení proti externím hrozbám.

Díky novým pravidlům se očekává, že výrobci budou muset více investovat do vývoje a udržování softwarové infrastruktury, což zahrnuje i školení technického personálu v oblasti kybernetické bezpečnosti. V důsledku toho by měly být strojní zařízení nejen efektivnější a inteligentnější, ale především bezpečnější pro uživatele i pro techniky, kteří se podílejí na jejich údržbě a provozu.

Technické normy a bezpečnostní funkce: Zásadní role ochranných zařízení

V rámci nových legislativních požadavků a technických norem je zvýšená pozornost věnována funkcím ochranných zařízení strojních zařízení. Norma ČSN EN ISO 12100:2011 klade důraz na důkladné posouzení všech možných rizik a na navrhování adekvátních ochranných opatření. Ochranná zařízení jsou navržena tak, aby minimalizovala rizika a chránila zaměstnance před potenciálními nebezpečími.

V praxi, kdy ochranná zařízení nefungují správně nebo jsou úmyslně vyřazena z provozu, důsledky mohou být fatální. Například, pokud je ochranný kryt stroje, nebo jiná bezpečnostní součást odstraněna nebo poškozena, může to zaměstnancům umožnit přístup do nebezpečných oblastí stroje, což zvyšuje riziko úrazů, jako jsou pohmožděniny, zlomeniny, řezné zranění, nebo dokonce ztráta končetin. Navíc, bez správně fungujících ochranných zařízení, může docházet k nechtěným spuštěním stroje, což může způsobit nekontrolovatelné situace s vážnými následky.

Ochranná zařízení musí být navržena tak, aby byla odolná a aby jejich odstranění nebo manipulace vyžadovala zásah kvalifikovaného personálu. To zahrnuje použití normy ČSN EN ISO 14120:2017 pro ochranné kryty a ČSN EN ISO 14119:2014 pro blokovací zařízení, které zajišťují, že ochranné systémy nelze snadno odpojit nebo obejít.

Dalším důležitým aspektem je zajištění, že ochranná zařízení neomezují výhled na operace stroje více, než je nezbytně nutné, a zároveň nepřekážejí v běžném používání stroje, což by mohlo vést k jejich úmyslnému vyřazení zaměstnanci z důvodu zvýšení pohodlí nebo snížení času potřebného na operace. To by mohlo vést k nebezpečným kompromisům mezi efektivitou a bezpečností.

Zajistit, že všechna ochranná zařízení splňují požadované normy a jsou pravidelně kontrolována, je klíčové pro zachování bezpečného pracovního prostředí. Přístup k bezpečnosti nesmí být nikdy záležitostí kompromisu, a je zásadní, že všechna ochranná opatření jsou považována za integrální součást každodenního provozu strojů.

Závěr

Bezpečnost strojních zařízení je komplexní výzva, která vyžaduje neustálou pozornost jak na straně legislativy, tak i na straně technických a bezpečnostních opatření. Tyto nové předpisy a normy představují krok vpřed k zajištění, že stroje budou bezpečnější jak pro jejich uživatele, tak pro techniky, kteří se na jejich provozu podílejí.